Přijde den, kdy budeme moci v blaženosti vychutnat onen med v jeho čistotě, kdy naše radost bude úplná a ryzí: to už se nebudeme radovat pouze v Duchu Svatém, ale ze samotného Ducha Svatého. Tento den přijde, až bude naše radost plně duchovní a její příčinou nebude ani tělo, ani skutky milosrdenství, ani slzy pokání, ani trpělivost ve zkouškách, ale pouhá přítomnost Ducha. Ducha, v němž i samotní andělé touží utopit svůj pohled.
(Bernard z Clairvaux, O.Cist. /1090–1153/, Sermones de diversis)