Doporučujeme
… jako bych překročila práh
mezi tady a tam
jsem tvarována
Neviditelným
který prochází zavřenými dveřmi,
zahradou, kuchyní,
krbem i studnou.
Ani včera, ani zítra
jsem ustavičně celá dnes
zpívám si:
Osnovo, která mne vineš k sobě
květino, která voníš po rozbřesku
neznámá tváři tichých úst
zlatá auro, která dáváš růst
vstup a neopusť.
(Miloš Doležal, *1970, báseň Mainzer Fastnacht)