Příklad svatého Františka ukazuje, jaké místo může krása světa zaujímat v křesťanském myšlení. Nejen že je dokonalou poezií jeho báseň – celý jeho život byl dokonalou poezií činu. Například volba míst pro ústup do osamění nebo pro založení klášterů byla sama o sobě nejkrásnější poezií činu. Tuláctví, chudoba u něj byly poezií; svlékl se, aby byl v bezprostředním styku s krásou světa.
(Simone Weilová /1909–1943/, úryvek z eseje Formy implicitní lásky k Bohu)